Prolámat se do svědomíRoztrhnout všechny zapečetěné díry Prokousat se až tam k sobě kde pokud jsi nezapomněla masožravá květino citu že tam uvnitř našeho příbytku býtí s balónkem duše..viděli jste duši kapra? Je v ní všechno a nic Je v ní vzduch a vítr Tak tam uvnitř s balónkem duše jsou tiché...

Miláčku Pojď si povídat o tom co už neníSedíš tu nahý v rozhraní něhyNeříkej že už nevíš že polibky jsou švitoření v síti touhy Miláčku  jsme v řece co nepramení obejmi mne tvými slovy ať nám neutone zlomené stéblo trávy z rozkoše i soucítění Pojď si povídat o tom co už není

Procházím mezi vámi všemi Dotýkám seJen jakýsi mocný čaroděj bere  impulsy i vibrace které ač tvořící celek nespojí se v hudbu Plýtvá tóny na falešné struně kterou jsme rozladili Možná zato může zeměkoule která se přehříváMožná tající ledy jež zaplavují kořeny Procházím mezi všemi...

Tobě Opřela jsem se o slunce studeným obličejem na kterém spí tvůj dotyk  Je tam řadu dní měsíců schodiště let Nevzbudí se Slunce mnou prokvétá konejšivě a šustí paprsky Připomíná to zvuky křídel všech ptáků jež lačně sají sladkost vzduchu Jsem opřená o život země jež v záři svítání...

Obraz Ty hele vždyť vono už není vůbec nicŽádná radost No jo ..Co no jo ?  Tobě to je fuk ?       Bublifuk bublanina bublina tralali a prásk nic vítr a mlha Ty vole  všechno jsou jen extrementy a bublání  vyser se na toBude úplněk viď?Proč?Že jsi tak...

Chci se tě dotýkat člověčeTebe v přítomnosti všech světel tvého záření Podobáš se lampiónu lucerně žárovce slunci i měsíci Možná i všem hvězdám co zkrášlují noc v které spí ukolébané tvé dítě tvá jedinečnost umět vést radost bok po boku k valčíkuChci se tě dotýkat veškerá má lásko i tebe jediná...