a    až  mne opustí   poslední soběstačnost a každý laskavec v oknech uvadne začne mnou prorůstat  borůvčí nepodobné tmě bez svícnů  bez  záclon  těžkých oběšenců  na  okně až  nepotkám  se v zrcadle a ve dveřích  po ...

Poslední gerbera lístek upustila na stole růžová cukrová vata jsem celá ulepená na skle obrysy  obličeje   slza slzou slzu stírá slova   otisky  písmenka zkomolená V umělé rukavici dotyk i nevěřit je víra bez naděje se lépe zapomíná Cukrová vata do žízně se...

Na pláži  bez  moře písek prošlapuji na nebi mraků co vln na jezeře kam Máchovi  mnohokráte klobouk odletěl než do Prahy za básní do prachu hůlkou vyťukával rytmus bot s bzukotem včel Je léto  S  hlavou potopenou dna nedohlédnu Nahoře v mléčných mracích pěna a tolik...

V jezeře šepot jak v zákristii Nevidím  V očích mapy písku a  abstrakt vody mé nohy  Svíce vyhořelé v kolenou tolik tíhy a vprostřed mne zbytek něhy Neobejmu i když kůže pláče za doteky a vůně mé tmě podobá se Jak najdu tě když jsi až za oblaky ve své tiché kráse......

slýchávám má tvé ruce jichž se dotýkám...

Nikdo mne nikdy  nepomiluje tak jako ty mé srdce zjizvené to ví Hudba stehen a rozkroků buben kůže a dotyků orchestr s houslemi prsty z jemného saténu a vášeň co uhrane a myslí jen na hudbu Nikdo nikdy  Vítr se točí ve vzduchu ráno co ráno ho slýchávám má tvé ruce jichž se...

V prostoru  prostor prostorově rozprostírám do rozevřeného ticha  V  něm rozum o myšlenku rozdrtil se a bolest se opřela do všech skal V ozvěnách ozvěn odzvonilo smrtelníkům a kosa si v hluboké trávě pohvizduje  dál Stojím tu nahá uprostřed kaluže kde beránky plaší vysoké...

katarze propadla pískovištěm plným tunelů bez báboviček uprostřed socha medůzy s očima ze zlatých cihel v nastřeleném chrupu smaragdy a brilianty šťouravý bezďák ji polil rozpadající se nohy zkvašeným pivem malý capart ručkama plácl do bláta a na hradě stráž paty přirazila setmělo se v okně postava...

V MÉ DUŠI, PRAHA JE MÍSTO VŠECH MÍST KDE TANČÍM, VSTUPUJI DO ZÁKOUTÍ MINULOSTI A PŘÍTOMNÉHO, NALÉZÁM POETIČNO, RADUJI SE A PLÁČI, JSEM KDESI, KDE JE TO...CO  JE ČESKÉ..NÁRODNÍ, MÉ, BLÍZKÉ, NA DLAŽBĚ JE HISTORIE NÁS VŠECH,NIKDE JINDE MNE NIC TOLIK NEOSLOVUJE..PRAHA JE CUKRKANDL MÉ...

PROČ NEPŘIJDEŠ KDYŽ DUŠE JE VÍTR CO MLÁTÍ OKENICEMI VŠECH DOMŮ V ZÁKOUTÍ BOROVÝCH HÁJŮ KDE OBLOHA NA NEDOTEK A K ANDĚLŮM DALECE JAK DO ODRAZU STUDNÍ V PÍSKU JE TOLIK ZRNEK VOLÁNÍ DO OZVĚNY JEŽ ZAMKNUTÁ  KLEČÍ V KOUTĚ POBLÍŽ STĚNY KDE NEURVALE V OMÍTCE VISÍ VZKAZ " VÍTEK ŠUKÁ HANKU" V ROZTRHANÉ...