PROČ NEPŘIJDEŠ KDYŽ DUŠE JE VÍTR CO MLÁTÍ OKENICEMI VŠECH DOMŮ V ZÁKOUTÍ BOROVÝCH HÁJŮ KDE OBLOHA NA NEDOTEK A K ANDĚLŮM DALECE JAK DO ODRAZU STUDNÍ V PÍSKU JE TOLIK ZRNEK VOLÁNÍ DO OZVĚNY JEŽ ZAMKNUTÁ  KLEČÍ V KOUTĚ POBLÍŽ STĚNY KDE NEURVALE V OMÍTCE VISÍ VZKAZ " VÍTEK ŠUKÁ HANKU" V ROZTRHANÉ...

STÁL  TAM  BÍLÝ  V ZLATÝCH KŘÍDLECH ANDĚL NA STAROMÁKU KDE ORLOJ I SMRTKA POSTRKUJE ANDĚL CO SE NEUSMÍVÁ NA DLAŽEBNÍCH KOSTKÁCH KRABICE DO KTERÉ NIKDO NIC NEVHAZUJE MÍSTO NEBES KNOFLÍKY A  DROBNÉ STÁL TAM VE VÍŘE  VSTUPOVAL DO MNE AŽ KŘÍDLA SE SLUNCEM V PAPRSEK SE...

POSUŇ  MNE NAHORU  HOŘEM  PROTÉKÁM NA HORU HOR KDE VĚTRNÁ SMRŠŤ  ROZTÁHNE MRAKY TY  PROSTITUTKY  VODY SLZY CO NĚZE JSOU NEPODOBNÝ POSUŇ  MNE NAHORU BOHU POVÍM PO POVODNI.............................

UŽ ANI SLOVO  ANI MUK DOZRÁLO TICHO V NAPĚTÍ USTRNUL  I  LUK NEDÝCHÁM A VŮKOL TOLIK VŮNÍ PROPADÁM POD  DNA VŠECH  STUDNÍ KDE OHLUCHL  I  ZVUK LASKAVEC  V  SOBĚ  OHÝBÁM CO PRUT NA NĚMŽ  LÁSKU LÁSKA NEULOVÍ JE TOLIK KAPES BEZEDNÝCH AŽ DECH SE...

VYSOKO V HORÁCH ZVONY KOSTELA NEBE OBJÍMAJÍ A DOLE V ZÁKRISTII STATISÍCE  PSANÍ  křídla motýlů   NESAHAT NEBO  ODLETÍ   V PELU JE ŽITÍ  ne zajetí otisk vedle oleštěné kliky Pablesky odpustků PO KOLENOU LEZU DO KOPCŮ ZA DOMY SE SCHRÁNKOU U DVEŘÍ KUDY...

MÉ  RUCE  PRÁZDNÉ BRAMBORY V OHNI UPEČENÉ KAM  MNE DNES POVEDETE???   MÉ  SRDCE SPÁLENÁ SVALOVINA MOŘE SLANÉ SAMÁ VLNA RPZLITÁ KREV DO OLOVA   KTEROU Z MNOHA?? ACH DUŠE BUBLINO Z MÝDLA CO MI ŘÍKÁŠ ZNOVA???   UMĚJ SE VĚTŘE UPROSTŘED TĚLA ZAZPÍVEJ DEŠTI V ROHOVCE...

PŘIPADÁM SI JAK OPUŠTĚNÉ ŠTĚNĚ UVNITŘ VŠECH BUD A ZŘÍCENIN SVĚTA ZDÍ NÁŘKŮ A JARMULEK OLTÁŘŮ SVĚCENÝCH VOD A POKLEKŮ VYŠÍVANÝCH MODLITEB V DOMCÍCH KDE DLAŇ K DLANI O BOLEST SE...

JE TOLIK KEŘŮ KTERÉ  BYCH CHTĚLA OBEJMOUT JE TOLIK PÍSNÍ KTERÉ MI NIKDO NEZPÍVAL JE TOLIK ULIC KDE SE NEPOTKÁVÁM JE TOLIK PAVOUČÍCH OČÍ ZA KAŽDÝM OKNEM V DRKOTAVÝCH ŽALUZIÍCH A TRÁVA S KTEROU SI VÍTR ROZDAL SMĚS VALČÍKŮ NEVÍ O NIČEM JEN ŠELEST KŘÍDEL TMU...

vzala jsem do rukou půdu a žmoulala ji v prstech aby voněla a kousek dál byl hnůj vozila jsem ho na kompost z kterého vyrostou jahody-- vzduch voněl těžce a dlaně zatvrdly a pak jsem chodila po polích a myslela na všechno --velké širé rodné lány--- a bylo mi nádherně protože z téhle půdy se dá...