Růžové  špendlíky v růžovém papíře v papíru růžovej obraz za obrazem růžový katafalk a vedle něj modrásek plácá křídly do vody a pramen v očích jsou prapory a pěsti a svrab topící se v naději růžový pergamen v růžovém obalu stočený žaluje za všechna modrá náměstí pomněnky zdupané v neřesti...

v dílně literární se adepti literárního  semináře učí, jak na to, jak psát, tvořit, jak nalézat a objevovat v sobě písmenka a jak najít obrazy a přetavit je do slov, jak ta slova dobře poskládat, jak napsat sbírku básní, knihu..jak publikovat, jak se prezentovat. Vystupujeme v literárních...

Divadelní dílna  při Měks Nymburk je dílnou uměleckou,dílnou tvůrčí, dílnou kreativní, dílnou, kde se tančí, hraje divadlo, směje, pláče, sbírají se zkušenosti herecké, v etudách, v hereckých skečích, ve studiu, ve  vystoupeních, zájemcí -adepti divadla se naučím rozvíjet svůj talent a...

V době hadů a ještěrek a umělých křídel Pegasů kdy každý je klíštětem Na fialových schodech kamarád motýl smrtihlav Stanu se čtyřístkem co neuschne v dlani ani na klopách O kořen kostela opřený básní co nezpívá Daleko za obzorem švitoří děti a pláče tma-----------------

S roládou jazyků drcedný pepř v ústech slova propaluje za úsměv co na rtech hnije smilníme s pravdou a rozervané mraky co sedí na kostelech zvonům nedovolí opřít se o ozvěny a drbů a zloby  zkysané mléko plné kvasinek myslí na chorály alejuja a požehnání v dlani----------------

mnohdy si myslíme,že víme, ale vše je jen domnívání se, někdy se domníváme a vše je jen klam, mnohdy se potkáváme a míjíme se,mnohdy se míjíme a potkáme se  ,,,,,,jindy se bojíme, že radost  nám proteče z děraveho hrnku  a nebojíme se zlobou číše naplňovat,mnohdy se usmíváme a máme...

Nespoléhám na lásku je to klam co rád bývá oklamán Rozkvete poupě Zavoní  a pokud ztratí kořeny Zlomí se a slzy jsou lístky okvětní Nespoléhám na ruky podání a pevný stisk když v očích je obelisk Nehledám nicotu a přesto v ní  jsem V kolejích hudba Rekviem Jsou Vánoce a ticho se vtírá...

Už se nemodlím už nenaříkám už nejsem nikdo sama sebe na tmu zvykám Vzlétni holoubku můj vysoko nad oblaka a požaluj za svět co zvony nerozhoupe raděj se pronaříká pro vzlyk co stále vzlyká a dál zloba se vpíjí do člověka Požaluj Ikare za básníka

Rozpadám se do chodníků kostka dlažební šedivá a vrásčitá s vinou i bez viny v trhlinách smrt kosu nablýskává obejmu ji sama vprostřed světa nihilistů co jsou opravdu ale opravdu nevinní denně se dávím hlenem smutku co zabíjí a veselé tabulky čokolády v rukou vykleštěnců mění se v drť ledu...

Tam někde kde tajůplno oprýskané zdi podobá se tam v ušmudlaném skle s rámem od pavoučích nožek rozšlapaném tam v černobílém a i v hnědém tichu rafije duší zakřiknutých v podloubích temných kde vražd nespočet tam potkávám v rudém kabátci Fausta a uvnitř mne zeď a okousaný džbán Upsaná temnotám v...