Utíkáš Voda  Ozvěna nohám vypadá jako rozprsklá gerbera Ve skalách ticho semtam šlápota To někdo lásce zvedá sukně do lila Voda je vlna Honí se za jinou  Jiná běží hladinou v Máchově kraji šibenice v růži rozkvetla v lukách rudá podšívka v černém plášti mlha Smutek mrtvý...

Venku je lezavo všude se válí noviny podprsenky opálených šestnáctek smradlavé ponožky a vlasy dam mezi oholenými chlupy puberťáků Dívka co lokny ji klekly na záda vytřepává deku z mraků bez slunka je plná touhy  Vzdechů bez objetí vzývavá na bradě ještě šťáva z melouna Mazlí se s kytarou beze...

Jednou  tě potkám na cestě do nikam kam stále jen utíkám v ústech chuť Tramínu co zbarví rty po vínu Na lukách divizny a bambule bodláčí rozcestník  směr neznačí         tam vezmu tě za ruku         chiméro...

Byl podvečer plný deštníků                          ...

Zbytečnost nadbytečná je pokaždé když otevře ústa vůl co myslí si že lvem v království svém vyřve i nesmysly až smysluplnost ovcí zaskočena jest   Jsou tajemství souhvězdí nabubřenců však hvězda žádná Na pahýlu poezie sedává dívka v odřeném sešitě písmena co v květy změní a bouři roztrhaj...

Kdo ti napoví kdo ti odpoví když i ve skalách ztratily se ozvěny kam schováš se kam spočinout mezi domy bez zábradlí kam odejít kam upadnout když do nocí propadly se dny