Na schodech do metra špinavý svět páteř si protahuje rachitický kostitřes oceánů  moří  a pevniny popelavých obličejů na okraji Etny Sodoma Gomora vyplaší ty nejněžnější dlaně Schody se rozjely a v tunelu výkřiky havranů Edgar Allan Poe listy knih v prstech  mačká Vztek a láska báseň...

Utíkáš Voda  Ozvěna nohám vypadá jako rozprsklá gerbera Ve skalách ticho semtam šlápota To někdo lásce zvedá sukně do lila Voda je vlna Honí se za jinou  Jiná běží hladinou v Máchově kraji šibenice v růži rozkvetla v lukách rudá podšívka v černém plášti mlha Smutek mrtvý...

Venku je lezavo všude se válí noviny podprsenky opálených šestnáctek smradlavé ponožky a vlasy dam mezi oholenými chlupy puberťáků Dívka co lokny ji klekly na záda vytřepává deku z mraků bez slunka je plná touhy  Vzdechů bez objetí vzývavá na bradě ještě šťáva z melouna Mazlí se s kytarou beze...

Jednou  tě potkám na cestě do nikam kam stále jen utíkám v ústech chuť Tramínu co zbarví rty po vínu Na lukách divizny a bambule bodláčí rozcestník  směr neznačí         tam vezmu tě za ruku         chiméro...

Byl podvečer plný deštníků                          ...

Zbytečnost nadbytečná je pokaždé když otevře ústa vůl co myslí si že lvem v království svém vyřve i nesmysly až smysluplnost ovcí zaskočena jest   Jsou tajemství souhvězdí nabubřenců však hvězda žádná Na pahýlu poezie sedává dívka v odřeném sešitě písmena co v květy změní a bouři roztrhaj...

Kdo ti napoví kdo ti odpoví když i ve skalách ztratily se ozvěny kam schováš se kam spočinout mezi domy bez zábradlí kam odejít kam upadnout když do nocí propadly se dny